Slovníkové heslo

„Konstruktivismus zahrnuje široký proud teorií ve vědách o chování a sociálních vědách, zdůrazňující jak aktivní úlohu subjektu a význam jeho vnitřních předpokladů v pedagogických a psychologických procesech, tak důležitost jeho interakce s prostředím a společností. V didaktice je jedním z dominantních současných paradigmat. Dělí se do několika proudů:
a) Kognitivní konstruktivismus vychází především evropské genetické epistemologie J. Piageta a americké kognitivní psychologie (J.S.Brunner aj.) Snaží se realizovat didaktické postupy založené na předpokladu, že poznávání se děje konstruováním tak, že si poznávající subjekt spojuje fragmenty informací z vnějšího prostředí do smysluplných struktur a provádí s nimi mentální operace podmíněné odpovídající úrovni jeho kognitivního vývoje.
b) Sociální konstruktivismus vychází z prací o sociální dimenzi učení (L.S.Vygotskij aj.) a zdůrazňuje nezastupitelnou roli sociální interakce a kultury v procesu konstrukce poznání. V didaktice se jeho zásady realizují především v kooperativním učení.
V praxi dochází k eklektické syntéze obou uvedených pojetí v pedagogickém hnutí, které prosazuje ve výuce řešení problémů ze života, tvořivé myšlení, práci dětí ve skupinách a méně teorie a drilu. Způsoby výuky zdůrazňují manipulaci s předměty.“
(Zdroj: PRŮCHA, J. ; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 4. vyd. Praha: Portál, 2001)

Konstruktivistické pojetí výuky

Konstruktivismus považuje učení za hluboce individuální proces a zdůrazňuje, že poznání a realita nemají objektivní nebo absolutní hodnotu (nebo způsob poznání této reality neznáme). Člověk konstruuje a interpretuje realitu na základě své vlastní individuální zkušenosti. Při aplikaci konstruktivismu ve školní praxi student na základě seznámení s několika různými teoriemi (a to v rovině přístupu vědeckého i senzitivního), v aktivní diskusi s učitelem, spolužáky a v kritickém přehodnocení svých původních názorů dospívá k vybudování vlastní a neopakovatelné struktury vědomostí a postojů. Základními metodickými východisky je činnostní pojetí výuky, zkušenostní učení v reálném kontextu a sebereflexe. Důraz je kladen na sociální rozměr vzdělávání (utváření vlastních názorů v konfrontaci s názory ostatních). Student potřebuje aktivně něco dělat, diskutovat a konfrontovat své názory s názory ostatních, tvořit a získat reálné zkušenosti.

Konstruktivismus a eLearning

Konstruktivistické pojetí je označováno jako ideální pedagogické východisko pro eLearning, neboť informační a komunikační technologie jsou nástrojem schopným vytvořit pro konstruktivisticky pojatý vzdělávací program velmi dobré podmínky. Konstruktivistická pedagogika staví studenta do centra vzdělávacího procesu. Stejně tak eLearning předpokládá samostatného studujícího, který řídí a organizuje své učení v on-line systému. Tradiční role učitele se v eLearningu přirozeně mění a učitel se stává konstruktivistickým tutorem, facilitátorem a průvodcem. ELearning ze své podstaty řízeného samostudia nutí studujícího převzít odpovědnost za své učení, kontrolovat své výsledky a hodnotit dosažené pokroky. Zároveň on-line technologie umožňuje studentům zaznamenávat a sledovat vlastní učení a zpětně svůj styl i metodiku reflektovat. Synchronní nebo asynchronní interakce mezi účastníky on-line vzdělávání jsou v eLearningu možné bez bariér místa a času. Komunikaci je však třeba povzbuzovat jednak vytvořením příjemné atmosféry otevřeného prostoru pro sdílení názorů a jednak vhodnou koncepcí skupinové práce.